28.09.2010
Kam se poděla noc?Mám-li prvních 24 hodin v Japonsku shrnout do jediné věty, byla by to tahle: Mým domovem je Evropa. No ano, jsou to lidi jako my, mají silnice a po nich jezdí auta (jenže vlevo), mají domy a v nich bydlí (jenže je záhadou, jak se dokáží na tak malý prostor vtěsnat), mají kuchyně a v nich si vaří jídlo (jenže... podivné), mají ložnice a v nich spí (jenže místo podlahy jsou slámové rohože, místo dřevěných dveří na kliku jsou posuvné a z papíru, místo postele není nic, matrace leží na zemi), mají psi a venčí je (jenže když si pejsek uleví, stříkají na to sprejem, načež "to" celé zbělá), mají televizi a v ní dávají pořady (ale všechno je kreslené, růžové a blýská se to), inu jiný kraj jiné všechno.
Má cesta proběhla hladce, v letadle do Dubaje mi Fahad ze Saúdské Arábie nabízel Bonpari, při přestupu jsem ztratila pas a zase ho našla (Perná chvilka. Když jel v krabici do kontrolního skeneru, ještě tam byl, a když krabice vyjela, už tam nebyl. Připadala jsem si jako Íjáček, když přišel o ocas.), na palubě směr Osaka se nedělo vůbec nic, jen už jsem se modlila, aby tomu nic byl konec. Po příletu jsem hravě zvládla 1) rozměnit bankovky na mince v epesním přístroječku k tomu určeném, 2) s pomocí ochotného Filipínce koupit lístek na vlak, 3) zavolat do své nové rodiny a říct (anglicky!), kdy dorazím, 4) vletět do vlaku a hodinu koukat z okna na extravagantní neony, které při pohledu zezadu působí neobyčejně omšele, 5) vystoupit z vlaku, usmívat se, sníst předložené jídlo a usnout.
Zážitky mám tedy dosud omezené na dobrodružství, která se mi mohou udát v mém pokoji, na chodbičce, na záchodě či u stolu. Takže jich mnoho není, zítra se ale osmělím a vytáhnu paty. Celý svět k objevování. A že jsem přišla časovým posunem o celou jednu noc, to mi bylo hned vynahrazeno – dnes tu už v šest večer byla tma jako v příslovečném pytli.
PS: Má první japonská věta zněla "sklenice – voda – prosím". Ale dostala jsem, co jsem chtěla!
Komentáře
(tacha - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2010, 14:46:47
Hurá, včera u nás bylo asi 17 lidí aintenizivně jsem na tebe mysleli! Honzákův večírek s překvapením se povedl, překvapení bylo veliké, rokenrol až do rána :-) Jsem ráda, že máš pokojíček a záchod a sklenici vody! Je to opravdu podivuhodný, těším se na japonské fotky a moc tě zdravíme!!!
(Sokolka - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2010, 15:09:29
Já jsem na vás taky myslela a dost mě štvalo, že tam nejsem:(
(G. - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2010, 15:30:01
A jakpak se řekne sklenice – voda – prosím? Pošli fotky, jsem zvědav na japounsko :)
(Ivona - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2010, 17:33:51
Seš borec! Obdivuju tě a jsem na tebe hrdá. Já vím, že to zní pateticky, ale patosu je v Japonsku plno, tak si zvykej.
(Sokolka - Mail - WWW) Vloženo 29.09.2010, 12:27:11
sklenice = gu-ra-su, voda = mi-zu, prosím = ku-da-sai
S fotkama počkej, nejprv se dívam očima!
Přidání komentáře...